Medlov
První zpráva o Medlovu, obci ležící na silnici mezi Uničovem a Úsovem pochází z roku 1131. Tehdy byl Medlov, psaný Medli majetkem olomouckého katedrálního kostela. V pozdějších zmínkách se dovídáme, že král Lucemburský změnil obyvatelům Medlova povinnost roboty na placení poplatků, což svědčí o tom, že Medlov byl tehdy zeměpanské zboží a náležel k úsovskému panství. O starobylosti obce svědčí i pěkný, původně gotický kostel s mohutnou renesanční věží svatého Petra a Pavla, jehož 26,5 m vysoká renesanční věž, postavena v letech 1502-26 mistrem Wolfem Maslerem, je již viditelná z dalekého okolí. Roku 1343 král Jan zastavil Úsov spolu s Medlovem a četnými dalšími obcemi pánům ze Šternberka, koncem 14. století však toto panství drželi zas moravští markrabí. Roku 1494 dal král Vladislav II. Medlov i s blízkými Troubelicemi do vlastnictví Jiříkovi z Vlašimě erb dvou supích hlav. Krátce poté se u Medlova těžila železná ruda a na těžbě se podíleli i olomouční měšťané. Medlov zůstával součástí úsovského panství až do zrušení poddanství a roku 1576 dostal díky držiteli Úsova, panu Albrechtu Černohorskému z Boskovic, nekatolického faráře. Roku 1610 byla fara opět katolická a roku 1873 byl Medlov povýšen na městečko, ale o jeho znaku při povýšení není žádná zmínka. Už král Vladislav II. však dal obci roku 1502 právo pečetit černým voskem a příslušné pečetní znamení bylo pak vytesáno i na portálu místního kostela. Nejstarší zachovaná pečeť pochází z roku 1707 a je na ní vyobrazen štít, provázený nahoře korunkou a po stranách dvěma hvězdami. Štít sám nese znamení radlice a krojidla, a to vedle sebe, zatímco na kostele jsou oba nástroje zkříženy. Hvězdy a korunka nebyly ovšem součástí znaku a byly umisťovány i odlišně. Tento znak se však v minulém století přestal užívat a obecní razítko po roce 1850 mělo volně, bez štítu, zobrazeny různé zemědělské nástroje. Za skutečný znak byl však stále považován štít s radlicí a krojidlem. Spory však byly vedeny o to, zda je správnější provedení na portálu kostela anebo na staré pečeti. Nejasné byly i barvy, i když obvykle býval štít červený a obě znamení stříbrná. Na žádost obce rozhodl nakonec parlamentní podvýbor pro heraldiku dne 7. ledna 1998, že radlice a krojidlo mají stát ve štítu vzpřímeně vedle sebe, barvy byly ponechány tak, jak je uvedeno níže. Nový znak a prapor jsou obecními symboly od roku 1998. Znak je tvořen červeným štítem se stříbrně postavenou radlicí a krojidlem. Prapor je červený list s bílou dvojitou pravoúhlou krokví.
V roce 1822 medlovský kostel zcela vyhořel a byl přestavěn. Po požáru zbyla jen věž a od za ní se vystavěla celá nová chrámová loď kostela.
Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1761, smírčí kříž z 15. až 17. století, troje boží muka z přelomu 18. a 19. století, kamenný kříž se sochami svatého Cyrila a Metoděje z roku 1864, kamenný kříž z roku 1843, pomník Volyňským Čechům a rudoarmějcům z poloviny 20. století.
Obec Medlov byla původně německá, žila zde pouze malá česká menšina. Odsunem němců po 2. světové válce byly všechny kulturní činnosti a tradice přerušeny. Zachovala se pouze kontinuita školy, která byla nejprve jen německá. Roku 1922 si česká menšina založila a postavila školu českou, její působení však trvalo pouze do roku 1938, kdy byla zrušena její činnost a byla obnovena až na podzim roku 1945.
13. června 1796 se v Medlově narodil hudební skladatel Antonín Schindler, který se proslavil i v cizině. Místo jeho pobytu bylo v Brně, Konici, Olomouci a ve Vídni. Studoval v Olomouci a byl úředníkem v Konici. Vysokou školu studoval ve Vídni, jeden čas byl i kapelníkem opery ve Vídni, kde se seznámil s Beethovenem v roce 1814 u něhož deset let žil a roku 1840 napsal jeho první životopis. Byl první Beethovenův životopisec.
Sám pak umírá 16.ledna 1864 v Bockenheimu.
Dne 1.7.2001 v odpoledních hodinách byla u příležitosti 870. výročí obce Medlov odhalena před budovou obecního úřadu pamětní deska medlovského rodáka, hudebního skladatele a prvního Beethovenova životopisce Antona Schindlera.
Na medlovském hřbitově je pohřben i známý lékař šlechty Dr. Kux.
Po obnovení samostatnosti obce se začal na sklonku roku 1990 budovat vodovod pro obce Medlov a Zadní Újezd. Kromě výstavby rozvodných řadů a přípojek v obcích, byl vybudován výtlačný a zásobovací řad z vodního zdroje do nové stavby vodojemu pod Holubicí, byla vybudována nová úpravna vody a zrekonstruován stávající vodní zdroj v Zadním Újezdě. Náklady činily 15,5 mil. Kč. Další inženýrskou stavbou bylo vybudování čistírny odpadních vod pro Medlov s kapacitou i pro napojení obce Zadní Újezd. Kromě ČOV byla vybudovaná kanalizace v horní části obce Medlov, propojení stávající kanalizace s napojením na ČOV. Celkové náklady 16 mil. Kč. V letech 1998-1999 byl vybudován nákladem 10 mil. Kč vodovod pro obce Králová a Hlivice. Ve spolupráci se SME a.s. byla zrekonstruována síť nízkého napětí v obci Medlov a Zadní Újezd. Současně s rekonstrukcí NN v Medlově byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení a místního rozhlasu, dále bylo vybudováno nové veřejné osvětlení mezi obcí Medlov a Zadní Újezd. Částečně opraveno a rozšířeno bylo vedení veřejného osvětlení a místního rozhlasu v obci Hlivice a Králová. V roce 1999 - 2000 byla provedena firmou ČESKÝ TELECOM a.s. kabelizace telefonní sítě v obci Medlov, Králová a Hlivice. V roce 2000 připravila obec projektovou dokumentaci pro stavbu plynofikace ve všech obcích. Výstavba byla zahájena v dubnu 2001. V témže roce byl proveden rozvod plynu v obci Medlov a Zadní Újezd, v r. 2002 bude stavba pokračovat v Králové a Hlivicích. Rozpočtové náklady na stavbu plynofikace činily 19 mil. Kč.
Obec Medlov zvítězila v soutěži vesnice roku 2001 v Olomouckém kraji. Má cca 1580 obyvatel včetně občanů místních částí Králová, Hlivice a Zadní Újezd. V roce 2001 oslavila obec 870 let od první písemné zmínky bohatým kulurním a společenským programem. V obci je nově zrekonstruovaná základní škola I. a II. stupně se sportovní halou a mateřská škola.
Vybudováním infrastruktury a bytů včetně domu pro seniory se zvýšil počet obyvatel za posledních deset let více než o sto občanů. Významný vliv na rozvoj obce má podnikatelská aktivita v zemědělství, sadařství, v potravinářské výrobě a prodeji, v obchodní činnosti, pohostinství. Výrazně se zvýšily služby a mnoho občanů má svou živnost. V obci je rovněž informační centrum, knihovna a nově vybudované zdravotní středisko. Významná je i aktivita občanů sdružených ve spolcích, tělovýchovných jednotách a v obnoveném sboru dobrovolných hasičů. Dva fotbalové kluby vzorně reprezentují obec na upravených hřištích.
Obec Medlov je členem Sdružení obcí mikroregionu Uničovsko (SOMU), které sdružuje 14 obcí mikroregionu. Spolu spolupracují při prosazování a uskutečňování projektů, které svým významem přesahují hranice jednotlivých obcí. Členské obce tak spojuje nejen společný zájem o prosperitu mikroregionu, ale také o přírodní prostředí, turistickou atraktivitu regionu či kulturní dědictví.
Jsme také členem obecně prospěšné společnosti Místní akční skupina Uničovsko o.p.s., na jejímž založení se obec Medlov podílela. Členem MAS Uničovsko o.p.s. je celkem8 obcí a 13 podnikatelských subjektů.
Vypracvanou strategií rozvoje obce chceme zajistit rozvoj a prosperitu obce Medlov do budoucnosti.
Seznam zájmových útvarů organizovaných ve škole
Mateřskou školu ve školním roce 2010-2011 navštěvovalo celkem 60 dětí.
Na obecním domě se konají různé společenské akce jako jsou plesy, divadelní
představení pro dětí, setkání seniorů, na malém sále pak koncerty Kruhu přátel hudby, ernisáže, pondělní promluvy, jednání zastupitelstva.
Kavárnu a velký sál je možné si pronajmout pro soukromé akce.
dř. Královy Lázy, Králová [Ves]
Byla to velká politická a katastrální obec (1279ha). Ves vznikla kolonizační činností pánů Vlašimských v lese Doubravě. V roce 1461 v Olomouci v pátek po Novém roce dal král Jiří Václavovi z Vlašimi , který hrad Úsov zápisem držel, list, ve kterém mu dovoluje louky vzniklé z vyklučeného lesa v „Uhlištích“ poddaným za plat přenechat. Pozoruhodný místní název „Uzliště“ znamená, jako „Uhliska“ nebo „Ždár“, vypálený les k účelům kolonizačním nebo hutním (hornickým). Toto Uhliště bylo u vsi Hlivice, kde se kácel les a povstaly „lázy“, které v roce 1464 Václav z Vlašimi prodal obyvatelům městečka Úsova a jistému Matějovi z Hlivic.
Z lepších pozemků byl založen panský dvůr, louky a menší polnosti dostali noví osadníci, kteří tu založili ves, která se zpočátku jmenovala „Lázy“, a která se v roce 1492 dostala s Hlivicemi a Zbyňkovým listem na odúmrť (opisy těchto listin jsou uloženy v archívu úsovského zámku). Větších sedláků tady nikdy nebylo, pouze 18 zahradníků, kteří byli povinni k pěší robotě při dvoře. Podle robotního seznamu z roku 1618 neměli žádného obdarování kromě na odúmrť. Dvůr se stal manským zbožím hradu úsovského, jak svědčí zápis v zemských deskách, který napřed držel Výšek ze Stříteže (zaniklá ves na úsovském panství, ve znaku měl ten rod makovici), pak od roku 1464 se zde připomíná Albrecht z Králových Lazů. Po jeho smrti dědil to zboží jeho bratr Jindřich Pěnice z Lazuov, který tento svobodný dvůr prodal bratrovci Výškovu, Benešovi. V roce 1497 se soudili Anežka a Johanka, sestry nedílné z Lazuov s paní Kunkou z Lazuov, dcerou onoho Albrechta, ale musela jim dvůr ten do desk vložit. V Půhonech z roku 1498 nazývá se tato Kunka výslovně „z Králových Lazuov“. V okolí se jmenují jisté polnosti dosud „Idelmannsäcker“, a na katastrální mapě potok zkomoleně „Aldermannsbach“.
V roce 1565 se poprvé vyskytá listinný název český „Králová Ves“ a podle toho zdejší dvůr sluje ve všech česky sepsaných robotních seznamech z roku 1613, 1618 vždy „dvůr královský“, při němž robotovali Nedelší, Lasčtí, Hliničtí, celkem 120 rolníků; pěší roboty konali zahradníci z Králové a Hubince, o nichž se praví, že žádných orných robot nevykonávali, nýbrž „na rábuše“ (podle obdarování) určité roboty konali. Dokud nestával Nový Dvůr za Doubravou (před rokem 1600) robotovali při dvoře královském i lidé z obou Újezdečků Medelských (z Předního – Dědinky a Zadního Újezda) i ze vsi Zbyňkova.
Již v urbáři Albrechta z Boskovic z roku 1564 vychvaluje se výstavnost dvora. Vrchnost přibrala ke dvoru role „na Malinkách“ (trať se uvádí již v listině z roku 1580, nyní „Malinken“), která dosud sloužila za pastvu.
O obci samé, která se proti dvoru nijak vzmáhat nemohla, není v panských spisech mnoho řeči. V roce 1565 zavázal Albrecht z Boskovic některé panské vesnice, mezi nimiž: Zbyňkov, Královou Ves, Lipinku, oba Újezdce a Pískov kupovati sůl jedině v městě Úsově.
Revír „královeský“ nebo „doubravský“ vynášel v roce 1564 ročně za dříví 350 zl., celý dvůr 1028 zl.. Lesa se užívalo za pastvu pro koně a krávy panské a poddanské všech přilehlých dědin. Honitba na vysokou zvěř přilákala sem nejen šlechtu, nýbrž i císařské prince. V roce 1577 dne 2. července přijel císař Maxmilián s princi do Litovle a pak se vydali ihned na honbu do Doubravy a Králové, kde se podávalo občerstvení. Zastřelili 16 divokých kanců i vlka. Večer se vrátili do Litovle, kde přenocovali.
Když se v roce 1758 vracel pruský král Bedřich od obleženého Olomouce s nepořízenou, bylo vozatajstvo jeho, které se ubíralo Královou do Úsova, v lese dobrovolníky selskými přepadeno; uniklo sice, ale u Studené Loučky ztratilo po krátkém boji 150 koní a mnoho vozů; asi 60 lidí bylo pobito.
Královy Lázy (ještě v roce 1650 „Khönniglassen“) byly již před třicetiletou válkou nejchudší osadou v celém okolí. Z 18. podle jmen uvedených poddaných lidí byla tehda (v roce 1613) již polovina německá. Největší usedlost měl Bartoň Hejný a Václav Šteygíř. Za války opustlo z 18. domků 6. V roce 1678 se jmenovali osadníci: Sobota dříve Heblík (z čehož „Höbling“), Schön dříve Král, Jakub Sobota, Řehák Sobota; od roku 1657 byly osazeny pusté domky po Hladkém, Šafářovi, Černém. Do roku 1749 přibylo 6 chalup a německým zahradníkům patřilo 42 1/8 m. polí. Na obecní pečeti byl český nápis: WES – O – KRALOWA a znakem zkřížené motyky. V roce 1793 zde bylo 39 domů, 270 obyvatel, v roce 1839 46 domů, 336 obyvatel, v roce 1900 55 domů a 329 katastrálních obyvatel, z nichž 5 Čechů a ostatní Němci.
Když se potom v roce 1820 pastviny rozdělily a přeměnily v pole a v roce 1833 se postavila litovelsko-úsovská silnice a po velkém požáru (dne 11. května) v roce 1855, kdy shořelo14 slámou pokrytých domků s kaplí, dostala ves trochu vlídnější vzhled. V roce 1867 se obec oddělila od Hlavic, s nimiž od roku 1848 byla politicky spojena.
Přifařena jest k Medlím, přiškolena do Hlivic, dříve do Medel. Rozkvět obce se očekává od parcelace dvora. V roce 1920 byla ve vsi zřízena česká škola.
První zmínka o této obci je z roku 1343, katastrální výměra 378 ha, ležící západně 6,5 km od Uničova, blíže silnici z Medlova do Úsova. V jednotném čísle znamená Hlivice potok hlívím tekoucí nebo louku tou rostlinou porostlou; dnes se užívá tvaru pomnožného. Vesnice byla založena v bezprostřední blízkosti Doubravy někdy ve XIII. Století a patřila vždy k hradu Úsovu. Na přelomu roku 1371 byla vesnice odporučena pod jménem Hlivice markrabětem Janem synu Prokopovi. Roku 1481 koupil bývalý litovelský farář, později olomoucký kanovník Mikuláš Foerster za 60 dukátů od Karla mladšího z Vlašimi 3 hřivny roční činže ve vsi v Hlivicích na založení v roce 1482 oltáře sv. Mikuláše a Kateřiny při kostele sv. Václava v Olomouci. Podle urbáře Albrechta z Boskovic z roku 1564 bylo v Hlivicích 8 půlláníků, 3/4láník, 3/8láník, dva menší hospodáři, 4 zahradníci, celkem 12 rolníků. Pololáníci platili ročně dvakrát po 8 groších,odváděli kuře, 12 vajec, po půl korci pšenice, žita a ovsa, usekli srpem po 12 záhonech žita, ovsa, pšenice a hrachu, co se jim určí, pomáhali po 1 dni v senoseči a v dřevaření, sváželi 2 dny do stodol, 2 fůry sena z Doubravy do dvora královského, 2 fůry dřeva do pivovaru, orali třikrát do roka 12 záhonů čili 9 dní ročně; celkem robotoval každý půlláník 25 dní pěšky a 15 dní s koňmi. Teprve v roce 1618 bylo ustanoveno, že z každého lánu se obdělává 6 měr na panském. V tu dobu bylo ve vsi 13 rolníků, 5 zahradníků a pustá zahrada.Rychtář Šebesta Havlín (pozdější zákupní rychta) měl 1 lán bez robot; dával do dvora plat 10 R. Obyvatelé měli až na jednoho nebo dva ryze česká jména. Po třicetileté válce se tedy obec poněmčila.
V roce 1678 bylo všech usedlých 20: 7/8láník Zoufal (Zouwal), 5/8ník Vyhlýdal, Matěj Klebl, 1/2láník Sobota, Venzský (Wanský), 3/8ník Vítek Kvapil, 1/4ník Trauvelský dříve Valenta, Šilhan dříve Šumvalský, Frölich dříve Vyhlýdal; v roce 1660 se ujal pustiny se 40 m. Pavla Šumvaldského Ondřej Reimer, v roce 1662 se ujal pustého gruntu Jiřího Pospíšila Jakub Klues. To byl národnostní pohled na vesnici po třicetileté válce. Do roku 1749 byl na domě Zoufalově (Sowalově) Kleinů, po Sobotovi Schuster, po Wanském Maneth, po Kvapilovi Weeber, po Trouvelském Rohnfeld, po Kluesovi Špaček Václav. Tak se vesnice němčila. Jen rod Vyhlýdalův držel zděděnou půdu.
Trati tehdy sluly: In Poškelle, Bei der Granitz, Bei der Kapelle, Orantschken, Bei der Dobrau, Beim Berne, Beim Holen Weeg. Na obecní pečeti byl nápis: SIGIL – DER – GEMEIN – HLIWIC, a znakem radlice s 5. hvězdičkami kolem.
Zvláštních svobod robotních Hlivičtí neměli, mimo list na odúmrť z roku 1492 společně s Benkovem a společný list z roku 1551 na osvobození od hradní stráže na Úsově. Roku 1773 zaplatili výkupu 357.57 zl.; jen 12 měřic sypaného obilí: pšenice, rži (žita) a ovsa zůstalo. Jelikož Hliničtí mívali s Benkovskými společné listiny např. na odúmrť a hradní stráž, tak se zdá, jako by byli tvořili společnou obec. Proto není třeba se jim divit, že se v roce 1792 odvolávali na stará nadání k svobodné pastvě v královském revíru, jak to měli Venkovští písemně zajištěno v listině krále Jiříka z Poděbrad (v Olomouci, v pátek po sv. Dorotě roku 1460). Hlivičtí se dokládali svědectvím starých lidí, že od nepamětních dob pasou svůj dobytek v Doubravě ve vysokém lese, v alejích a na stezkách, bez poplatku a robot, a že za to odvádí těch 12 měřic obilí. Ježto určité listiny na jejich jméno neměli, vyhrála vrchnost, ale roku 1802 jim táž dobrovolně odstoupila 40 měřic lesa v majetek obecní a pole k zařízení cihelny.
V roce 1773 byla v Hlavicích ještě celá čtvrtina občanů česká. Ze starých českých jmen se nedochovalo ani jedno. Přes 100 let jsou na gruntě: Merta, Kleinů, Mauler, Schuster, Maneth.
Politicky a katastrálně (378 ha) je obec samostatnou; z katastru je 322 ha polí, 19 ha luk, 9.59 ha zahrad, 1.24 ha pastvin, 10 ha lesa. V roce 1793 bylo ve vsi 38 domů s 350 jitry dobrých polností, 288 obyvatel. V roce 1839 bylo 49 domů, 309 obyvatel a v roce 1900 61 domů, 378 kat. obyvatel z nichž 15 Čechů a 363 Němců.
Zadní Újezd je vesnice, část obce Medlov v okrese Olomouc. Nachází se asi 2 km na severozápad od Medlova. Obec se nachází na výspě Hornomoravského úvalu mezi Uničovem a Úsovem. Blízko obce Troubelice. Její místní části – Hlivice, Králová a Zadní Újezd tvoří západní hranici mikroregionu Uničovsko.Les Holubice zdvíhal se od pradávna nad dědinkou Zadním Újezdem. Teprve v minulém století byla jeho část vykácena a postaveno zde několik stavení.
V roce 1875 prodal Holubici majitel úsovského panství, kníže z Lichensteinu, panu Suchomelovi, nájemci Nového Dvora u Červenky. Pan Suchomel měl na Novém Dvoru flokárnu a potřeboval dřevo pro výrobu floků. Proto celou Holubici vykácel a spodní parcely, kde byla lepší půda, prodal zájemcům z okolních vesnic. Vršek Holubice, kde byl jen kámen a kořeny, nikdo nechtěl. Suchomel proto vymyslel následující plán: na Holubici postavil zemědělskou usedlost, do stodoly navozil seno a slámu z Nového Dvora a počkal do zimy. Když napadlo hodně sněhu, rozšířil po okolí zprávu, že prodá
vá na Holubici zemědělskou usedlost. Pan Tomáš Smyčka hrál s panem Suchomelem karty v hospodě u Bílého koně v Litovli. Když viděl stodolu plnou sena, slámy a obilí, nechal se nachytat. Protože se zrovna v té době nepohodl se sousedem v Cholině, rád se odstěhoval. Ale to překvapení na jaře, když roztál sníh. Viděl jen kamenité, neurodné pozemky s kořeny stromů, na kterých se nedalo hospodařit. Protože o kámen na Holubici nebyla nouze, otevřel si na Holubici kamenolom. Živil se lámáním kamene a přitom začal pomalu zúrodňovat pokácený les. Po Tomáši Smyčkovi na této půdě hospodaří už čtvrtá generace Smyčků.
Kdysi zde o polednách řezal chudý bednář z Troubelic mladé břízky na obruče. Najednou se před ním zjevila mladá paní v bělostném rouše a ostře mu vytýkala, že tak bezohledně ničí životy mladých stromků.Bednář se omlouval: „Dělám to jen z nouze, doma mám nemocnou ženu a děti mají hlad.“ Paní mu pravila: „Chceš-li svůj nuzný život zlepšit a chceš-li i mne učinit šťastnou, učiň, co ti teď řeknu! Zítra v pravé poledne přijď k této bříze. Přijede sem černý kůň, ale bez jezdce. Na jedné straně jeho sedla bude meč, na druhé zlatý klíč. Nejsi-li bojácný a podaří-li se ti chytit vraníka za uzdu a zmocnit se zlatého klíče, vysvobodíš mého drahého manžela, který je v těchto končinách zaklet. Já ti za prokázanou službu zase ukáži, kde je v lese ukryt zlatý poklad. Ale buď statečný, ničeho se nezalekni a ničeho si také nevšímej, ať se děje cokoliv!“Druhého dne před dvanáctou čekal již chudý bednář u břízy. Najednou se zdáli ozval hlas poledních zvonů. V tu chvíli také přiklusal k bříze černý kůň bez jezdce, jak ona tajemná paní předpověděla. Na jedné straně sedla meč, na druhé zlatý klíč. Ale co horšího! Oči koně plály ohněm a i z nozder sálaly plameny. Chvíle napětí, bázně i strachu. Ale pak si bednář dodal odvahy. Chopil se koňovy ohlávky, aby si vraníka přidržel užuž vztahuje ruku po zlatém klíči. Vtom vraník náhle zařehtal, vzepjal se a milého bednáře zdvihl do výše.Bednář polekán pustil z niky ohlávku, spadl na zem, a když se po chvilce zvedl a ohlédl, byl černý kůň i se zlatým klíčem pryč.Jan za sebou zaslechl nějaké zakvílení a povzdech: „Ach, ach, zas musím dalších sto let čekat na vysvobození svého manžela.“Teprve od staré žebrácky se chudý bednář dozvěděl, že kdyby byl černého koně posypal svěcenou solí, jistě by byl manžela tajemné paní vysvobodil a pro sebe získal holubičky poklad.
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 28 |
29
|
30 | 1 | 2 | 3 | 4 |
| 5 | 6 | 7 | 8 |
9
|
10
|
11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 |
23
|
24 | 25 |
| 26 |
27
|
28 | 29 | 30 | 31 | 1 |
