Medlov
dř. Královy Lázy, Králová [Ves]
Byla to velká politická a katastrální obec (1279ha). Ves vznikla kolonizační činností pánů Vlašimských v lese Doubravě. V roce 1461 v Olomouci v pátek po Novém roce dal král Jiří Václavovi z Vlašimi , který hrad Úsov zápisem držel, list, ve kterém mu dovoluje louky vzniklé z vyklučeného lesa v „Uhlištích“ poddaným za plat přenechat. Pozoruhodný místní název „Uzliště“ znamená, jako „Uhliska“ nebo „Ždár“, vypálený les k účelům kolonizačním nebo hutním (hornickým). Toto Uhliště bylo u vsi Hlivice, kde se kácel les a povstaly „lázy“, které v roce 1464 Václav z Vlašimi prodal obyvatelům městečka Úsova a jistému Matějovi z Hlivic.
Z lepších pozemků byl založen panský dvůr, louky a menší polnosti dostali noví osadníci, kteří tu založili ves, která se zpočátku jmenovala „Lázy“, a která se v roce 1492 dostala s Hlivicemi a Zbyňkovým listem na odúmrť (opisy těchto listin jsou uloženy v archívu úsovského zámku). Větších sedláků tady nikdy nebylo, pouze 18 zahradníků, kteří byli povinni k pěší robotě při dvoře. Podle robotního seznamu z roku 1618 neměli žádného obdarování kromě na odúmrť. Dvůr se stal manským zbožím hradu úsovského, jak svědčí zápis v zemských deskách, který napřed držel Výšek ze Stříteže (zaniklá ves na úsovském panství, ve znaku měl ten rod makovici), pak od roku 1464 se zde připomíná Albrecht z Králových Lazů. Po jeho smrti dědil to zboží jeho bratr Jindřich Pěnice z Lazuov, který tento svobodný dvůr prodal bratrovci Výškovu, Benešovi. V roce 1497 se soudili Anežka a Johanka, sestry nedílné z Lazuov s paní Kunkou z Lazuov, dcerou onoho Albrechta, ale musela jim dvůr ten do desk vložit. V Půhonech z roku 1498 nazývá se tato Kunka výslovně „z Králových Lazuov“. V okolí se jmenují jisté polnosti dosud „Idelmannsäcker“, a na katastrální mapě potok zkomoleně „Aldermannsbach“.
V roce 1565 se poprvé vyskytá listinný název český „Králová Ves“ a podle toho zdejší dvůr sluje ve všech česky sepsaných robotních seznamech z roku 1613, 1618 vždy „dvůr královský“, při němž robotovali Nedelší, Lasčtí, Hliničtí, celkem 120 rolníků; pěší roboty konali zahradníci z Králové a Hubince, o nichž se praví, že žádných orných robot nevykonávali, nýbrž „na rábuše“ (podle obdarování) určité roboty konali. Dokud nestával Nový Dvůr za Doubravou (před rokem 1600) robotovali při dvoře královském i lidé z obou Újezdečků Medelských (z Předního – Dědinky a Zadního Újezda) i ze vsi Zbyňkova.
Již v urbáři Albrechta z Boskovic z roku 1564 vychvaluje se výstavnost dvora. Vrchnost přibrala ke dvoru role „na Malinkách“ (trať se uvádí již v listině z roku 1580, nyní „Malinken“), která dosud sloužila za pastvu.
O obci samé, která se proti dvoru nijak vzmáhat nemohla, není v panských spisech mnoho řeči. V roce 1565 zavázal Albrecht z Boskovic některé panské vesnice, mezi nimiž: Zbyňkov, Královou Ves, Lipinku, oba Újezdce a Pískov kupovati sůl jedině v městě Úsově.
Revír „královeský“ nebo „doubravský“ vynášel v roce 1564 ročně za dříví 350 zl., celý dvůr 1028 zl.. Lesa se užívalo za pastvu pro koně a krávy panské a poddanské všech přilehlých dědin. Honitba na vysokou zvěř přilákala sem nejen šlechtu, nýbrž i císařské prince. V roce 1577 dne 2. července přijel císař Maxmilián s princi do Litovle a pak se vydali ihned na honbu do Doubravy a Králové, kde se podávalo občerstvení. Zastřelili 16 divokých kanců i vlka. Večer se vrátili do Litovle, kde přenocovali.
Když se v roce 1758 vracel pruský král Bedřich od obleženého Olomouce s nepořízenou, bylo vozatajstvo jeho, které se ubíralo Královou do Úsova, v lese dobrovolníky selskými přepadeno; uniklo sice, ale u Studené Loučky ztratilo po krátkém boji 150 koní a mnoho vozů; asi 60 lidí bylo pobito.
Královy Lázy (ještě v roce 1650 „Khönniglassen“) byly již před třicetiletou válkou nejchudší osadou v celém okolí. Z 18. podle jmen uvedených poddaných lidí byla tehda (v roce 1613) již polovina německá. Největší usedlost měl Bartoň Hejný a Václav Šteygíř. Za války opustlo z 18. domků 6. V roce 1678 se jmenovali osadníci: Sobota dříve Heblík (z čehož „Höbling“), Schön dříve Král, Jakub Sobota, Řehák Sobota; od roku 1657 byly osazeny pusté domky po Hladkém, Šafářovi, Černém. Do roku 1749 přibylo 6 chalup a německým zahradníkům patřilo 42 1/8 m. polí. Na obecní pečeti byl český nápis: WES – O – KRALOWA a znakem zkřížené motyky. V roce 1793 zde bylo 39 domů, 270 obyvatel, v roce 1839 46 domů, 336 obyvatel, v roce 1900 55 domů a 329 katastrálních obyvatel, z nichž 5 Čechů a ostatní Němci.
Když se potom v roce 1820 pastviny rozdělily a přeměnily v pole a v roce 1833 se postavila litovelsko-úsovská silnice a po velkém požáru (dne 11. května) v roce 1855, kdy shořelo14 slámou pokrytých domků s kaplí, dostala ves trochu vlídnější vzhled. V roce 1867 se obec oddělila od Hlavic, s nimiž od roku 1848 byla politicky spojena.
Přifařena jest k Medlím, přiškolena do Hlivic, dříve do Medel. Rozkvět obce se očekává od parcelace dvora. V roce 1920 byla ve vsi zřízena česká škola.
